Otázka č.12
Hlavní metody
odchovu hnízd čmeláků
Zpracovala Soňa
Buchtíková
Nejjednodušší a nejpřirozenější možnost jak chovat
čmeláky je, že se jim na vhodné stanoviště, kde čmeláci žijí, připraví hnízdní
dutiny (nebo úlky). Úspěšnost této metody je asi 10% (v
našich podmínkách), v Americe je úspěšnost vyšší.
Obr.1: Úlek pro čmeláky lze zhotovit dle níže
uvedeného nákresu.
Jelikož je úlek po celou vegetační sezónu vystaven
nepřízni počasí, měl by být vytvořen z kvalitního dřeva. Vniřní rozměry úlku
jsou 20 x 20 až 25 x 25 cm. V dolním rohu se nachází otvor o průměru 2 cm, pod kterým je přibito prkénko, aby čmeláci
měli kde přistávat. Od otvoru vede k zadní stěně chodbička široká i vysoká 2
cm. Některé typy úlků mají česno uprostřed spodní strany přední stěny a
chodbičku jen krátkou (vhodné pro P. hypnorum), nebo může chodbička vést nejen
podél boční stěny ale i podél zadní stěny, takže vchod do plodište je na
protilehlé straně česna.
Vnitřní stěny úlku jsou obloženy papírem (ubrouskem), což
na podzim usnadní čištění úlku (čmeláci vnitřní stěny úlku silně
znečištují).
Úlky umísťeny na stojanech 30 - 50 cm nad zemí.
Úlek by se neměl dotýkat vegetace (po které by mohli do úlku lézt mravenci).
Stojany mohou být tvořeny kůlem zaraženým do země, na kterém je vodorovně
přibitá destička probitá hřebíky které čouhají vzhůru skrz desku.
12.1
Zapletalova metoda chovu čmeláků
Pro tuto metodu je odchytnuta pouze taková matka, která
si hledá hnízdo. V úlku je uvězněna na 1 až 3 dny, česno úlku se otevírá vždy
po setmění. V úlku musí být potraa, např. roztok medu v nádobce eventuelně i
hrudka pylového těsta. Každé tři dny po setmění se kontroluje, zda je matka
doma. Poklepem nebo pokud se jemně pohne výplní, lze slyšet její bzukot. Pokud
se matka neozve, provádí se následujícího dne kontrola. Pokud se ani pak
neozve, vymění se náplň, úlek se vyvetrá a osadí novou matkou.
Vhodné
místo pro umístění úlků
Základní podmínkou úspěchu je vhodné místo s dostatkem
potravy. Je zbytečné pokoušet se udržet čmeláky tam, kde by se neuživili.
Optimální místo pro umístění úlků je v polostínu, nebo ve stínu pod listnatými
stromy (které jsou v době zakládání hnízd ještě bez listí). V okolí úlků by
mělo být dostatek hluchavek, bílých nebo červených, ovocných stromů a vrb, na
kterých čmeláci sbírají pyl. Místa, kde se čmeláci na jaře zdržují jsou také
vhodná pro umístění úlků.
Umístění čmeláka do míst, kde se již déle nevyskystuje je
náročné, vyžaduje to několikaleté úsilí spočívající v plánovité výsadbě živných
rostlin. I v oblastech zemědělsky natolik využívaných, kde již čmeláci nežijí,
lze čmeláky chovat, tzv. Polskou metodou, pokud se jim zajistí výživa pod
klecemi na záhonech hluchavek a dostatečná péče během roku.
Odchyt
matek
Jelikož čmelák patří mezi chráněné živočichy, k odchytu
matek pro chov je potřeba povolení které vydává okresní orgán ochrany přírody,
eventuelně správa chráněné krajinné oblasti v místě odchytu.
Pro usazování čmeláků Zapletalovou metodou se odchytávají
pouze ty matky, které si zjevně hledají hnízdo. Lze je poznat podle chování: bzučí, létají pomalu a klikatě, nízko při
zemi. Prozkoumávájí skuliny a škvíry, často zaletí do otevřeného okna. Nesmí
mít rousky pylu na zadním páru nohou. Matka, která si hnízdo zjevně
nehledá, z největší pravděpodobností z úlku při první příležitosti uletí.
Podobně matka, která si hnízdo již založila v úlku nezůstane, navíc pokud je
uvězněna přijde o své v přírodě založené hnízdo. Matky které mají v přírodě
hnízdo již založeno, v zajetí bez zjevné příčiny uhynou. Proto se matky, které létají z květu na květ nechytají.
Matky jsou transportoány každá zvlášť v krabičkách od zápalek. Při hromadné
přepravě by mohla jedna druhou usmrtit. Matky v této době vydrží jen několik
hodin bez potravy, proto musí být ihned po příchodu domů nakrmeny roztokem
medu. Ještě tentýž den je matka umístěna do úlků.
12.2 Chov čmeláků tzv "Polskou
metodou"
Tuto metodu rozpracoval Bornus (Bornus, 1975) a Bilinski (Bilinski, 1976;
Bilinski, 1977) Hlavním problémem chovu čmeláků je jeho první fáze - usazení
matky v úlku. Aby toho bylo dosaženo, matka je držena v úlku do doby než se
vylíhnou první dělnice. Úlky jsou pod klecmi nad záhony hluchavek. Hluchavky,
pokud dobře kvetou, poskytnou matce po dobu než se vylíhnou její první dělniceí
dostatek potravy.
Použijí se standartní dřevěné úlky umístěné na stojánku dostatečně vysoko,
aby dovnitř nemohli mravenci. Stojánek, na kterém úlek stojí, se natře lepem
proti mravencům který neobsahuje žádný insekticid. (Leckdy to nepomáhá,
mravenci se dovnitř dostanou po rostlinách.)
Klece jsou zhotoveny z prkenných rámů. Rozměr klecí je přibližně 1 x 1 x 1
m. K pokrytí klecí se užívá tzv. "muší pletivo", které je
z nylonu. Časem se smršťuje a praská, proto se síťovina na rámy položí jen
volně a přibije se lištami. Na spodní stranu rámů je přibitý pás plechu široký
alespň 10 cm, který rám zespodu přečnívá. Přečnívající plech se při instalaci
klece na záhon zapustí do země, vlastní dřevěný rám zůstane nezahrabaný (v zemi
by vlhnul a hnil).
Klece se nafermežují a nalakují, aby vydržely co nejdéle.
Obr.2: Klec s
úlkem
Hluchavky
Hluchavka bílá Lamium album L. je pro tuto metodu nejvhodnější. Nejčastěji
se nachází na skládkách a smetištích, kde roste na humózních mělkých půdách.
Sází se na podzim, aby na jaře byly připraeny pro účely metody. Také průběhu roku hluchavky vyžadují péči, aby se
následující rok nemuseli shánět znovu. Záhony hluchavek nevydrží dlouho na
tomtéž místě. Vždy po dvou letech se přesadí na nové místo a původní záhony se
zaorají.
Postup:
K chovu se použije matka, která si ještě nezaložila
hnizdo. Uzavře se do klece nebo do úlku, jehož česno se otevře večer po
setmění.
Dalších dnech se matka kontroluje. Pokud evidentně nechce
v úlku bydlet a pokud stále létá kolem stěn klece, uzavřeme se do úlku a večer
po setmění se česno opět otevře. Pokud hluchavky dobře kvetou, je zabezpečen
zdroj potravy.
Velkým problémem této metody chovu jsou mravenci. Jejich
průniku lze zamezit lepovými pásky ovinutými kolem stojánku. Mravenci mohou být
odlákáni z klecí potravou předloženou před klece. Poté co si mravenci na
krmítka zvykli, je jim do potravy přimíchán
jed (formitox).
Po vylíhnutí prvních dělnic se klec odstraní. Při
přemísťování klece musí být čmeláci v ní nadále uzavřeni. Čmeláci musí být
neustále přikrmováni roztokem cukru podávaným z krmítka (napáječka pro ptáky) a
pylem daným do hnízda přímo na plodové buňky.
12.
Laboratorní metody chovu čmeláků
Čmeláci jsou chováni v uzavřeném prostoru v termostatu.
Základním problémem všech těchto metod je stimulace matek. Matka je v omezeném
prostoru, sama od sebe začne hnízdit jen vyjímečně. Abychom matku k založení
hnízda přiměli, musí se podniknout některý z následujících kroků:
·
Přidání
druhé matky
·
Přidání
druhé matky která je fixována
·
Inicializaci
samčími kokony (používá se pro studium chování čmeláků)
·
Přidání
dělnic
·
Přidání
včelích mladušek (nejúčinnější a jednoduchá metoda často používaná v komerčních
chovech čmeláků.
V následujícím bude popsána metoda s použitím včelích
mladušek.
K chovu se používá buď uměle přezimovaná matka, nebo
matka na jaře odchycená z přírody. Pokud se použije matka, která dosud nebyla
zazimována, musí se narkotizovat oxidem uhličitým, a to dvakrát ve dvou dnech
po 30 minutách.
Matka je následně umístěna do dózy z plastické hmoty nebo
do krabičky o ploše dna okolo 100cm2. V krabičce se nachází
krmítko (napáječka), potrava - hrudka pylového těsta (pyl rozmíchaný z vodou) a
kousek včelího vosku vymodelovaný do tvaru čmeláčího medového džbánečku. Dno
nádobky je pokryto filtračním papírem, vrstvou ubrousku nebo kusem kartonu. K
samičce čmeláka jsou přidány 3-5 včelí mladušky. Krabička je umístěna do
termostatu při 29°C a 60% vlhkosti.
Základní podmínkou chovu je maximální hygiena. Každý den se musí odstrait
starý pyl a podaný nový. Cukerný roztok
se vyměňuje každý druhý den. Podklad se vyměňuje podle znečištění. Pokud včelí
mladušky uhynou, nahradí se novými. Aby matka nebo mladušky při práci neutekly,
pracuje se pod červeným světlem, které čmeláci a včely nevidí.
Dózu je třeba větrat tak, aby se uvnitř nehromadila vlhkost (do víčka dóz
se vyvrtá potřebný počet otvorů). Krmítko s cukerným roztokem musí být
konstruováno tak, aby se v něm mladušky neutopily. Má přibližně objem 5 ml.
Jakmile se vylíhnou první dělnice, hnízdo se přemístí do
vhodnějších větších nádob.
Obr.3: Matka s
mladuškami
Zdroje:
Pavelka M., Smetana V.: Čmeláci, 76/03 ZO ČSOP Valašské
Meziřící, 2000.